Jdeme po cestě...samé lampiony hvězd...Chci Ti je utrhnout(ale vím že nesmím!vím že se nesmí chtít!vím že se nesmí rvát!...tak mlčím...)a tma obejmula naši tvář v jednotu času...a dlaň našla dlaň... (a mlčíme...)Jste tam všichni...nazí, velcí, malí...bázliví, pyšní, krutí,(vím, že se člověk neliší...že každý si nese své břemeno...že všichni neseme stejně těžké......tak mlčím...)a v tom se otevřela obloha a barevný míč...vyskočil a zaplavil vaše vlasy...květinami...(tolik! tolik je těch květin!...jak zvolna dopadají do vašich vlasů...tak zvolna slyším hlazení ticha...uvnitř... až na dně... toho všeho)a půjdeme spát...