Probudíte se v šest ráno, pošlete svý tělo se oblíct ,nakrmit kočku ,udělat pár kliků, a pak se shledáte se svym vědomím, když vylezete ven a na vás dopadají ledové kusy sněhu... Kdo by to řekl, že bude sněžit. Za běhu se zamotáte do šály a čepice, a jste na chvíli od mokry sněhovy bouře zachranění. Stihnutí autobusu je jako akční mise , kdy musí všechno přesně klapat. Chce se vám kadit? Nestíhate bus. Nemůžete najít klíče? Nestíháte bus. Přepadne vás zlej pes a vy si při přelejzání hřbitovní zdi odřete tvář a vymknete kotník? Nestíháte bus. Matematicky přesné vstávání.Lidi v autobuse... na chlapy se mračit a ženský zkoumat. Jednoduchý pravidlo. Chce se mi koukat nebo spát? A co sem vlastně dělal včera? Minulost jako nejasná rozplizlá šmouha a budoucnost zrovna tak. Vim jen že sem měl nějakej úžasnej sen , do kterýho sem se chtěl vrátit. Nějaká thajka po mě chtěla dítě, tak co bych pro ní já gentleman neudělal. Sice sem podobnej scénář viděl ve filmu, s tím že tam byl černoch a mexikánka, ale stejně to bylo milý ,když už ne originální.Pak si pamatuju že včera se na dveře mý duše dobejvali celkem tři lidé se šíleně mizernou náladou, depresí. Furt sem se bránil, hledal pozitivní stránky věci, snažil se nenakazit, to už mám přece za sebou... "Hej mozku směj se. Koukni na ty otráveny xichty v autobuse, no ty jsou zpruzely snad ještě víc jak ty, vidíš to , vidíš to?" ... Chvilku sem zkoušel je telepaticky nasírat, ale pak sem to vzdal.Takhle nějak vypadá chvíle ,když sedíte v práci, koukáte na flašku pití a říkáte si : "proč by někdo pojmenovával limonádu Doktor pepř"(leden 09)
to me taky zajimalo, kterej clovek mohl pomenovat limonadu doktor pepř... ale je dobra.. ted mi tak doslo, ze sem ji dlouho nemel.. stejne jako horskou rosu..