Chtěl jsem být sám, ale nejde tonikdo tu přeci ale nenítak jak je to možné, že bolí tokdyž přepadne mě zas tvoje sněníjsi tolik daleko a přitom tak blízkojá si jen namlouvám v představě už nejsem v oblacích, ale tak nízkokdyž vybaví se jen myšlenka o tobětrapím se občas v zasněném spánkujdi pryč z mých představ ja nechci tě v soběvězníš mé srdce ve vzdušném zámkui když to nevíš, dal bych ho nejradši jen tobězase si píšu sám se seboumyšlenka v pocitu bezradnostistále mě ale volá za teboua pak jen zas pocit marnivostisvírá a škrtí jak zákeřný hadnejsem tu sám a to mě děsíměl bych se lásky přestat bátjelikož ty jsi mé jediné štěstípro tebe