kočičí-možná povídka - Diskuze a zkušenosti

seděla doma,maličká dušička,upracovaná,trápením,životem zmožená.celý svět se zdál tak velkým,nedosažitelným,možná trochu tlačil,svíral hrdlo zvláštním pocitem.ach smutná dušičko,poznáš někdy ještě sílu života,nebo zapadneš a nezvedneš se?velké otevřené okno,klid letního večera,vítr ohýbá větve stromů,natahují se,zvou,lákají.ano,mít teď křídla,vyleteť jako malý ptáček z hnízda,zazpívat,jen tak bez otázek,bez rozmyšlení,jen být.naklonila se z okna,teď nebo nikdy,tělo se převážilo,za chvíli dopadne na zelenou trávu,rudá krev ji zbarví,možná bude dobře,napořád...teď,už to bude,jaký to bude pocit?dopadla však rovnou na nohy,které byly najednou měkké,ohebné,růžové polštářky.jen se opřít a vyběhnout,cestou jako by se vše změnilo,ucítila vůni,slyšela,oči dostaly zvláštní záři.vidím víc nebo se mi to jen zdá?prožitek smrti,nebo něco jiného,doposud nepoznaného?z dálky se ozývá volání,volání,které slyší jen moje uši,volání stejných jako já a přece jiných.pojď,poznej,neboj se.rozeběhla se hustou trávou,jemné lístky hladily její tělo,zem pod tlapičkami byla jemná,jen běžet,za nimi,zůčastnit se společného.bílý měsíc zářil jasným světlem,osvětloval sametově modrou oblohu,hvězdy tančily v nebesských znameních.ach jaká krása,dej mi tohle vidět neustále,jako by se ozvalo v jejím srdci.je mi jedno,jak se jmenuješ,jak ti ostatní říkají.jen mi dej naučit se každý den to,co cítím dnes.nebudu tě za to milovat,bylo by to podmínečné,ty nechceš podmínky,už jsi v nás,čekáš,až se zrodíš.ano,tohle je život sám.....najednou se okolí počalo ztrácet,tělo nabíralo svou lidskou podobu.od tvrdého stolu občas bolí čelo.tentokrát však dušička měla na tváři zvláštní úsměv.