V plné zbroji,vznešený jestřáb sedí na levicihlava vztyčená,paví pera zdobí pevnou helmiciPotulný rytíř má dnes potkat kouzelniciona mlčením mu zažehne porozumění svíciAž na vrcholu skály,sosna záda mu podpíránáhle kouzelnice mu do očí,svůj zrak upíráPovstane a chce tu krásnou ženu slovy pozdravitv myšlenkách je řečeno vše,netřeba nic vyslovitJestřáb se k zemi snese,tučné sousto uchopíPotulný rytíř slova v mlčení rázem pochopíDívají se dolů a noc přikrývá tmou okolní světuž zná kolik se dá říci mlčením,bez slov a větV plné zbroji,vznešený jestřáb sedí na levicizas více pootevřel moudrosti svojí pokladnici
medulka
Někdy se myšlenky kryjí nemusí říkat se vůbec nic jindy každý má zcela jiný pak musí se nahlas promluvit když v hlavě ti stejné běží a v očích ten druhý je čte to mlčení jak kouzlo vpíjí se do obou tak nádherně pak oba se dívají dolů nemusí hledět si do očí ty směřují tím jedním směrem jsou spolu, zpátky se netočí