Vyšel jsi před dům,měsíc v úplňku ještě kradl...Zahodils už klíč od naší Touhy?nevím...Díváš se nahoru k lesům,v dlaních pár popsaných stránek...Spatřil jsi nachvíli, bosou...nahou...Karamelovou, k neudýchání... drahounejdražší...A na konci pěšinky ještě doteky dechů,ještě nepoznané milování čehokoliv...ještě dvojí zahoukání sýčka v korunách lip...a pak se za domem,objevil...a odvedl mi Tebe...odvedl mi sebe...zatáhl za oponu...a na zlatých podkovách hvězd,odcválal v nekonečno nevyřčeného...nepoznaného...