Jsem zavřenáv nápravně-výchovném zařízenívlastní hlavyje to k zešílenía nevímjestli se ještě někdynapravímjsem ztracená v lese vlastních myšleneka teoriívypadám klidně naveneka uvnitřbojuji zákopovou válkuo magiijsem napjatájak struna odsouzená k prasknutía drnčímtou melodií vzplanutíbrzy snad se v harmonii ustálím tak mlčím...
Rotan
Když z jedné cely utečeš a do druhé se sama zamkneš klíč dobrovolně zahodíš pak nevíš jak si poradíš v hlavě bušíš do zavřených mříží je tu stále ruka s pilníkem co čeká až sílu svou s kovem zkříží
Když nedbáš značení lesních cest jsi ztracená v lese myšlenek a gest je tu stále ruka se sekerou a pilou může ukázat ti cestu ven svou novou magií ne silou
Když struna tvá je napjatá k prasknutí a ty nevíš kolik ještě snese vzplanutí Je tu stále ruka pochopení mající která může povolit kolíček ladící pak hebce strunu pohladí přenechá své místo tvé ať tón harmonický naladí