Tak jako teď i malý kdysichtěl jsem tě poznat, kdo opravdu jsi jen ve snu jsem věděl, kde jsi a co jsi...nikdy jsem uvnitř nepochybovalchtěl jsem jen vědět, zdali tu opravdu jseštolik, ...tolik jsem toužil vědět zda existuješjestli mě v mých snech jen neklameš...však nikdy jsem uvnitř nepochybovaljá viděl tě tolikrát ve všem a v ničemvnímal tě, viděl tě, cítil Tě srdcemvšak stále to byl jen vnitřní sen...i přesto jsem nikdy nepochybovaljak roky plynuly má touha sílilanaděje skrz dlaně jak voda se prolilavšak poslední kapka tu zůstala...proto jsem nikdy nepochybovalkapičku naděje v dlani jsem ukryli v srdci jí stále jen pro Tebe nosil tolikrát v jediném přání Tě prosila i když jsem skoro nevěřil...stále jsem o Tobě nepochybovalsnad vyslyšel mé jediné přánía já Tě konečně spatřil v rose rannív kapičce na mé nevyschlé dlaniv naději jež je nekonečnábylas to ty a byla jsi krásnátvá duše byla tak jasná, sličná...a já konečně ucítil, proč jsem nepochybovalpoznal jsem, co je to pohled do očíkdyž srdce se téměř rozskočívšak poznal jsem taky hořkost beznadějekdyž uvědomil si, že už jsi součástí jiného dějezačal se smát však uvnitř jsem plakali když jsem nechtěl, tak jsem se zamiloval...jen jsem byl šťastný, že jsem vždy věřil a nepochybovaldal jsem Ti pusu na nejhezčí ústapohladil po tváři jež je tak čistádal jsem Ti sbohem a zamával...a vtu chvíli se rozplakal a nachvilku zapochybovalvšak dalas mi důvod v poznáníto nejhezčí v mém srdci setkáníuž nejsem tu sám při každém svítání...dalas mi záři, jež je v tvém úsměvu a to mi stačíuž není to jen o tom prostě tu býtto díky tobě jsem začal opravdu žíttak zanechme slov již napořád pojď ...budem jen spolu krásně snítmyšlenku na Tebe nechám jen hřát...i když jsem nevěděl že tu jsi, nikdy jsem o Tobě nepochyboval