O ruce - Diskuze a zkušenosti

Byla jednou jedna ruka... Připustíte-li, že ruce maji svůj přiběh podle toho komu patřili, tak tato ruka byla velmi slavná... A připustite-li také, že ruce mají povahu podle sveho majitele, tak to byla stará, moudrá a zlá ruka... a také pravá.Patřila temnemu čaroději Alchetonovi, mistrovi alchymie sidlicim ve vysoké věži, ale o něm tento příběh neni... Naše ruka tedy stareho čaroděje věrně drbala za uchem, upravovala neposlušnou robu a michala tajemne lektvary... Radovala se když mohla listovat v magickych knihách nebo když držela magickou hůlku... Levá ruka čaroděje na ni věčně žárlila, nebot se ji nedostavalo pozornosti jako pravé sestře, ale tak už to ve světě rukou chodí...A jak už se také temnym alchymistům stává, tak občas namíchají lektvar, který by nikdy namíchat nechtěli... Myslite ,že velemoudrým alchymistum se omyly nestávají?? Myslite dokonce ,že pokud by se omyl přihodil, tak se zkušený alchymista zajiste lektvarem nepolije??? ale přesně takto přeci vznikají velké příběhyA tak jednou při svem vědeckém bádání vytřeštil Alcheton oči: "u všech netopýrů, to se mi nikdy v životě nestalo" a pozoroval tmavou tekutinu na svych rukou...najednou zahledl gesto VLASTNI prave ruky, ktere ,přisahám, vypadalo jako "hej levá ruko, zdrháme", a obě ruce se v zápěstí oddělily od těla a začaly prchat k točitým schodům. Alcheton si rychle uvědomil, že jeho ruce chtějí vzít nohy na ramena a začal působit svou magii, aby ruce přitáhl zpět...Když ruce běží za svobodou, je to skutečná rychlost, ale vůle mága bojujícího o své ruce je take nezdolná.... Ruce kmitaly divoce prsty, a letěly ke dveřím jako přizemní vichřice. Ale působenim přitahovací magie, se rychlost rukou zpomalovala, a začala nabirat opačný směr...Levá ruka ještě proradně zahýbala ukazovačkem, jakoby chtěla řící "vezmi si ji, ne mě", ale čaroděj nehodlal dělat rozdíly a ruce se blížili zpět... Prsty se ještě pokoušely zachytit podlahy ale nechávaly za sebou jen rýhu od nehtů a strašně tak skřípali... Dokud jim do cesty nepřišly nohy dřevěného stolu, kterého se křečovitě chytli...Byli ztraceny? Sice to tak skutečně vypadalo, ale milé ruce moc dobře věděli co leží na stole... Zatimco leva ruka byla na pokraji svych sil, tak silnější pravá šplhala po noze stolu nahoru... Vylezla až na vrchol a uchopila pevně magickou hůlku. Pamatovala si jak hůlkou vystřelit a udělala to moc ráda. Bleskový výboj zasáhl soustředěného Alchetona, a odrazil ho tak, že spadl zády do hromady knih...A rychle prchaly opět ke schodům... pravá ruka naznačila "zavři za námi dveře, bez rukou je jen tak neotevře" a vyhodila levou na kliku... a upalovaly dolů po točitých schodech...Alcheton se vyhrabal z hromady knih, strhnul ze sebe příručku „Co dělat ,když vám utíkají ruce“ a rozzuřil se ještě víc. Doběhl k zavřeným dveřím a spálil je na uhel ohnivým plamenem…Kdyby ruce uměly mluvit, ozvalo by se zezdola „Kruci, tak to nám nevyšlo“.Ruce se ocitly v dolní místnosti věže a dveře, které je dělily od volnosti, byli zamčené. Věděly ,že budou musel svést s čarodějem ještě jeden souboj… Nebylo moc času vymýšlet plán...Alcheton seběhl ze schodů a očima pátral po místnosti… Kromě alchymistického kotlíku, zaprášených knihoven, pohodlného křesla a letící knihy toho nebylo moc k vidění… PRÁSK,ta vržená kniha ho trefila přímo do hlavy. Zapotácel se, a pravá ruka se rozhodla využít situace. Rozeběhla se , zatnula v pěst a vší silou skočila čarodějovi do tváře. Výraz obličeje , kdy si Alcheton uvědomil „proboha, bijí mě mé vlastní ruce“ ,byl nedocenitelný.Levá ruka otevřela skříň s lektvary a jeden červený poslala vzduchem, který se o ranami zmámeného čaroděje roztříštil. Jenže Alcheton se však po dopadu elixíru ihned vzpamatoval…„Ouha, to byl léčivý lektvar“ pomyslila si levá ,zatímco si čaroděj chystal poutací ohnivé kouzlo.Druhý lektvar, tentokrát temně červený, trefil bohužel pravou ruku… Omluvte ji prosím, jistě sami dobře víte, jaké to je ,když předměty vrhá levá ruka. Ale čaroděj už dokončil zaklínadlo a kolem pravé ruky se vytvořila ohnivá klec, která hořela pekelným žárem."Co se mnou teď bude, sotva jsem poznala co je to svoboda, a ještě ani nenašla toho pravého…" proběhlo pravé ruce hlavou, ale pomalu si začala uvědomovat ,že ji plameny vůbec nepálí. „Že by červený lektvar ohnivé odolnosti?“ Zakmitala radostně prsty, prošla hrdě ohnivou stěnou s, pocitem nejdrsnější ruky na světě, a napálila alchetonovi jednu přesnou do nosu.Třetí lektvar ,který se rozbil o zem, vytvořil šedivý kouřivý oblak po celé místnosti, a ruce měli dost času aby našli šperhák a poradily si s posledními dveřmi.Z tajemné čarodějné věže se dnes kouřilo. A zní utíkaly dvě malé šťastné bytosti do velkého světa…