Spontální - Diskuze a zkušenosti

karamel Nitky mého života

Nitky mého života
kroutily se do zatáčky,
smůla, splíny i slota,
moje chyba bez vytáčky.
Brečela jsem v pokojíku,
tajné prosby o lásce.
Proč jen nemám v lásce kliku,
tvář strnulá jak v masce.
Jenže někdy každá smůla
překvapení přináší.
Snad se zem náhle pohnula,
mokrá cesta nepráší.
Hvězda spadla mi do dlaně,
smích se nese ozvěnou.
Už nemívám oči laně,
noc i den je odměnou.
Výkřik duše, modré oči
září vstříc budoucnosti,
přání, sny se hlavou točí,
přišla doba něžností.
Láska ladí do A mollu,
housle zní mi se zvony.
Nejsem sama, už jsme spolu,
stejná skladba i tóny.
Nechápu, kde se to vzalo,
ten zázrak mi bere dech.
Jakoby se slunce smálo,
snad tančíme v podchodech.

Náhle je život tak hezký,
proč mám chuť se pořád smát.
Při písni ze staré desky šeptám:
„Má mne někdo rád…“
Nitky mého života

Nitky mého života
kroutily se do zatáčky,
smůla, splíny i slota,
moje chyba bez vytáčky.
Brečela jsem v pokojíku,
tajné prosby o lásce.
Proč jen nemám v lásce kliku,
tvář strnulá jak v masce.
Jenže někdy každá smůla
překvapení přináší.
Snad se zem náhle pohnula,
mokrá cesta nepráší.
Hvězda spadla mi do dlaně,
smích se nese ozvěnou.
Už nemívám oči laně,
noc i den je odměnou.
Výkřik duše, modré oči
září vstříc budoucnosti,
přání, sny se hlavou točí,
přišla doba něžností.
Láska ladí do A mollu,
housle zní mi se zvony.
Nejsem sama, už jsme spolu,
stejná skladba i tóny.
Nechápu, kde se to vzalo,
ten zázrak mi bere dech.
Jakoby se slunce smálo,
snad tančíme v podchodech.

Náhle je život tak hezký,
proč mám chuť se pořád smát.
Při písni ze staré desky šeptám:
„Má mne někdo rád…“
Nitky mého života

Nitky mého života
kroutily se do zatáčky,
smůla, splíny i slota,
moje chyba bez vytáčky.
Brečela jsem v pokojíku,
tajné prosby o lásce.
Proč jen nemám v lásce kliku,
tvář strnulá jak v masce.
Jenže někdy každá smůla
překvapení přináší.
Snad se zem náhle pohnula,
mokrá cesta nepráší.
Hvězda spadla mi do dlaně,
smích se nese ozvěnou.
Už nemívám oči laně,
noc i den je odměnou.
Výkřik duše, modré oči
září vstříc budoucnosti,
přání, sny se hlavou točí,
přišla doba něžností.
Láska ladí do A mollu,
housle zní mi se zvony.
Nejsem sama, už jsme spolu,
stejná skladba i tóny.
Nechápu, kde se to vzalo,
ten zázrak mi bere dech.
Jakoby se slunce smálo,
snad tančíme v podchodech.

Náhle je život tak hezký,
proč mám chuť se pořád smát.
Při písni ze staré desky šeptám:
„Má mne někdo rád…“
www.ivetakollertova.cz