Škola života - Diskuze a zkušenosti

Původní text starý (nebudu počítat ) z mých začátků studií. Aneb jak holka z malého města přišla do Prahy. Zvykla jsem si rychle, ale začátky byly nelehké. Úplně obyčejná holka se rozhodla prožít studium ve stověžaté matičce Praze a s velkým odhodláním a beze strachu - protože čím se to může zas až tak lišit - se nechala obětavým tatínkem odvést s jedním kufrem a hlavou plnou očekávání. Jelikož se po vzdálené tetě uvolnil byt na Žižkově, nač by měla nocovat na koleji jako všichni ostatní a zcela originálně začne žít sama ve 2+1, bez mobilu, pouze s pevnou linkou na stole. Starostlivý tatínek vytiskl mapku metra, vyznačil na mapě Prahy cestu do školy, dal si kafe a odfrčel zpět domů. A úplně obyčejné holce pořád nemizel úsměv. Změna nastala ráno. Nejdřív nezvonil budík, vstávání o hodinu později - rezerva na případné chybné přesuny v háji. Perfektní mapka se prostě zřejmě vypařila a tak zcela hrdá, musela zapnout naplno svůj instinkt a vyrazit směr metro. Taky se vám stává, že když jedete autem, cesta se vám zdá krátká a jasná a když šlapete po vlastních všechno je jinak? Přesně. Nemohla najít stanici. Doprčič vždyť tu musí někde být. Má pusu, zeptala se. Paní se na ní tak zvláštně podívala a ukázala dva metry vpravo - tam. Ještě jeden pohled a dovětek:"Slečno metro je pod zemí víte?". Super, začíná to hezky. Jezdící schody v pohodě, to zná z obchoďáku, tak teď ještě vybrat správný směr. Teda, kde se berou pořád ty lidi? Závan větru a blíží se 1. souprava - ukrutné kleště, oni mě ušlapou ty jo a "Ukončete nástup, dveře se zavírají". Zůstala venku. Při 3. opakování už toho měla jako beran fakt dost. Zaprvé - už začínala 1. hodina a jako není žádná buchta ne? Je uvnitř. Udržela v přeplněném prostoru rovnováhu - jako žádná sranda! a vystoupila správně. Úžasné. Teď ještě ten autobus, co zastaví až u školy. Teda tak to říkal táta mezitím co si tak přemýšlela o nesmrtelnosti brouka. Tak č. 15 výborně, jé hele jede - stihne 2. hodinu. Pohodlně se usadila a vypla mozek, zvládla to. Sice s trochou komplikací, ale co. Otevřela oči a ta zeleň se jí nějak nezdála. Mělo to být na sídlišti ne? Těch stromů je tu nějak moc. Cvak - jede opačným směrem! Zastávka až za 5 minut. Tak a kdy to jede zpátky. Za 15 minut - skvělý - přijde až na 3. hodinu. Konečně dorazila před školu. Výdech. Vstoupila dovnitř a rozhlédla se. Tak tady bude studovat. Vyvolalo jí to úsměv. Pohledy spolužáků byly neurčité. "Byla jste hned první den u lékaře?", uslyšela blízko sebe. "Ne, zaspala jsem a zabloudila", tiše hlesla. "Hlavně, že jste nás nakonec našla, tak hezké studium i Vám."Opět se usmála, bude tu fajn.