Bolíš, Lásko, jak mi stékáš,nahou duší po stěnách...Svítá? Nevím... je to jedno...nemám nic a nemám strach...Jsou skrytá místa, mezi stromy,objetí a už nic víc...pak jen chodník, město, domy,pozhasínals tisíc svic.Svět je stejný, přesto kdesi,ptačí pírko kleslo v tmách...NIC se děje, NIC mě děsí...už nevkročíš na náš práh...