Mám nové kamarády,mám nové přátele...nikoho nezvala jsemvšak vstoupili,i když nesměle...To Smutek a Obavypůjčily mému tělu šat,oči pláčí mijá vím,nemám naříkat...jak lehko se to vyslovíjá vím,ta věta silná je...moji přátelé mě přepralia já jdu s vírou do háje...Každý den je jinýjednou smích a veselí,každý den je jinýto tma,když tě zahalívezme ti všechny nadějeKéž bych měla sílua velkou mocvšechno zlo a bolestproměnit na radost...Prosím zas a zaseprosím nebesa,podejte mi své ruceať mé tělo bolestí neklesáAť nepadám zas na dno...pomoz mi Anděliať křídla Tvá mě zvednouo lásku a víru se se mnou podělí...
buba
Má milá rozmilá, proč jsi do tmy vstoupila? tmy však nemusíš se bát, někdo tě vyvede z ní rád.(třebas já) Kamarádů,přátel,máš více, ty rozsvítí plamínky svíce, cestičkou světýlek, přijdeš mezi nás, a tam tě osvítí, slunce i měsíce jas. Ani nevíš, andělem se sama stáváš, a radost nám též vyvoláváš, teď sama by jsi jí potřebovala, velmi mít,kam jinam,než za námi jít, radost v smutku utápí se, jako křišťál v chladné míse, však v dlaních Ti kvítek nesu, vůni,volnost větru,šumot lesů, Věrné moje naslouchání, největší je objímání, staň se zase šťastnou paní, krásné sny do usínání, harfa tichou píseň hraje, snad smutek tvůj,už trošku taje...