Když milované dlaněse změní v pěsti,rány se zahojí,však srdce nemívá to štěstí!Když modré očiztmavnou hroznou zlostí,když pod ranamilámou se v mém těle kosti.Pak slzy jak krystalky leduchladí mi modřinyOdejít?Nedovedu.A facky, facky v nekonečném sledu,hrnečky rozbité,pak sladká slova „medu“a k tomu kytka zvadlých růží.Dech se mi z pachu tvého těla úžía stopy cizí rtěnky,na tvé nahé kůži.A drsné ruce,šmátrající smělepo mém zuboženém, potlučeném těle.Že neplním tvá přání-praktiky prostitutky!Jsem děvkou pro kumpány,co páchnou stejně jako tvoje sliby, slova, skutky! Jsem otlučená sponana klopě tvého saka,kéž by mě ukradlanějaká slepá straka!A nebo muž……co mohl by mě chápat.
Muž co pochopí vyléčí i tvé srdce musíš získat čas na uzdravení duše teprve pak, až pak otevřeš naplno bránu ke svému srdci, duši ty to víš, alespoň tušíš netrp tiše ponížení na to žádný lék není staň se tou strakou ukradni sama sebe roztáhni křídla vím, strašně to zebe odleť tak daleko jak síla dovolí a potom lízej si srdeční rány v údolí