Jak nalézti to, co není,jak zahřát se v osamnění,jak udržet se bez kvílení,když duše bolí, bolí, bolí...Když dva už nejsou jeden,když boj je stále veden,když z cesty bývá sveden,ten, který věřil, věřil, věřil...Ten, co při mně včera stál,ten, co skryl se opodál,ten, co nůž do srdce dal,jak rychle utíká, utíká, utíká...Jak nalézti to, co není,jak zahřát se v osamnění,jak udržet se bez kvílení,když duše bolí, bolí, bolí...
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
aether
Duse obcas boli jako rana, kterou soli.. Necekane ostry nuz.. Rozlije se cerna tus.. Nahle jako temnych vran svirajici uprk z poli do svetovych stran proc lid se tluce holi..? vzajemne.. Kez jemne zacne ten sval busici rodit chvilky zarici zas. Cas drobne stripky zaseje a az z nich vzejde nadeje pak se zase usmeje bytost, jiz ted spatne je
LaBelissia
» aether
I já věřím že zas přijde den i já pln naděje mám svůj sen
Jen občas a někdy čas do času duše má svléká se do pasu, někdy i v nahotě stojí a zimou třese se v roji v roji vzteklých včel, v roji myšlenek, co uletěl - už nemá královnu - už nemá nic - už jenom zabíjí a jnak nic
aether
» LaBelissia
..možná už dnes v noci přiběhne ač ho nemáš ve své moci ulehne vedle tebe na polštář a něžně do dlaní tvou tvář vezme.. Věřme, že jeho mírné dlaně -podívej se na ně- přivodí ti klidný spánek svěží jako letní vánek co ti splývá po tváři a pocit míru dotváří (a ten zrovna tolik sluší právě naší lidské duši)