Pořád slyším tvé voláníco misku klidu nakláníspojené nádoby a v nich ozvěna z konce na konec,to je proměnanepřemýšlím jen vnímámo stromech stále snívámnejdříve mě to děsilopak jsem pochopil,že nás něco spojiloPořád slyším tvé voláníhřeje to a hlavu zaklání
LaBelissia
Poslové moji ve stromech skrytí, potulné rytíře do tenat chytí. Ve stínu listoví tvář tajně skrytá, myšlenka do duše hluboce vrytá.
Bez tebe nejsem nic, proto ten malý klam, v temntotě zavřená pomalu umírám. Proč, ctnostný rytíři, lesem dál kráčíš, brnění, helmu, meč, s sebou dál vláčíš...
Možná, že důvod se přeci jen najde, když srdce bez strachu až ke mně zajde. Spojení tajemné důvody mívá- co rytířským úkolem převelkým bývá.
Pannu ctnou oděnou v bílé, volající po mužné, odvážné síle, zachránit ze chřtánu netvora- ať hlady chcípne ta strašná povora.