Jsme jako smítka vesmírná zdá se, co ztratila se v prostoru i čase...To zní mi v uších...Slova co nebyla vyřčena,láska co nebyla spatřena,kniha co nebyla dopsána,jen zčásti a vyvoleným,je tak trochu přečtena...však nikdy nedočkáš se konce...Tam na modré obloze,tam v trávě co šimrá,v té odevzdané polozese pomalu stmívá...Tam rozum přestává tikat,tam srdce začíná svítat,tam volám z plna hrdla, tam roztáhnu polámaná křídla...Neumím mlčet přes lepicí pásku,když našla jsem na louce ....,však přesto jen mlčím a pokorně vzhlížím...do nebe, na Tebe, Nechci nic,jen...Obrátit rub na lícale i chtícsebevícnesvedu nic...Odpusť že ...už mlčím....
medulka
Lepící pásku namotat na tělo dokola kolem to by se muselo rty co se chvějí srdce jimi mluví slova neurčitá duši nepřemluví tlukot pohledů oči jako trámy nejde odpoutat překročit práhy zůstat jen stát nejít o krok dál poroučíš si sama jak jen zvládnout dát ruce za záda svoje oči zavíráš srdce skoro umírá tělo touhou hoří pravá slova zamčená ptáš se to jsem já kdyby viděl teď oči pozná všechno z nich nemá tu šanci tak můžeš ty říct chtíc nebevíc nesvedu nic kdyby tu nyní stál očima spoutával cítila si jeho dech v objetí byla teď kdyby tu nyní stál určitě šla bys dál určitě šel by dál.