Rozjímám, choulím se,před spaním něžním se,přeju si přání,aby mě zahřálo, to co je uvnitř, bylo i na venek,vše je tak zjasněné,dělá mi krásně. Myšlenky plynou, ty co chci - hynouty co mají zůstat mi, schovávám do dlaní.A krom těch myšlenků,spolu jdou pocity,ty jenž mi bělají,nezebou, nehřejí,jen se tak kutálí...krásné snění....
buba
Krásně rozjímáš před spaním, Tvé přání,stane se svítáním.
Co přeješ si,na papír slož, pod polštář si to potom vlož, své myšlenky i pocity si měj, hlavně se stále,tak krásně usmívej.
Myšlenek pochody, honí se nám hlavou, jak býlí beránci, po nebi plavou. Na dlaních držíš, poklady své, a to je,srdci příznivé.
Ať tedy krásné snění, jak ozvěna hudby, má vždy jen krásné znění, a přinese úžasné dění, to,co sneslo by se, také do Tvých dlaní, a přineslo Tvé přání. Aby jsi se více, mohla něžně choulit, se srdíčkem svým, a neohrožoval Tě, žádný stín.
Poupátko rozvine se, v překrásný květ, u nohou leží Ti, celičký svět. V tom světě , je plno krásy, jako úsměv tvůj, oči i vlasy...
Svítání, rozbřesk ranní, přinesly to, co bylo uloženo před spaním. Dlaně své otvírám, vše tam mi zůstalo. V srdci ty poklady krásně se vinou, to co je uvnitř, tak je i na venek, mé přání plní se.
Nechť je i bdění mým přítelem, tak jako snění mi je. Tvé verše pohladí, to co mám ve dlaních, snad i tobě donese den, to co byl včera jen pouhý sen.