Vzívám bílou mocnou lunusplať část svého dluhuVždy s pokorou jsem se k tobě dívalkdyž bol i radost jsem v srdci mívalPohlédni na ní skrz okno chviličkuudělej zní ve snu zas malou holčičkuNerada si navlékala šatytěžko v nich přelézala plotyutíkala do kopce vstříc rozhledubude ti vděčná za kousek toho pohledupofoukej jí rozbité kolenopomož jí rozštípat polenona klíně ať jí vrní mourovatá kočičkaje to pořád nezkrotná malá holčičkaVzívám bílou mocnou lunuděkuji ti za splacení dluhu
medulka
Luna ta nikomu nic nedluží prý jen plní naše tajná přání ona se na ní dívá každou noc dotykem svitu celou duši brání ve snu jí přičaruje holčičku co je bezbranná jak kočička když rozbije si zase koleno polibek někdo dá jí na víčka pak po probuzení je silná žena ale ta holčička je v ní celá.