Tvý krásný modrý očijsou nyní plné slzína pokraji vysíleníspousta toho co mrzítvůj něžný hlasje uzamčený bolestíslov bylo asi dostrty sevřené neštěstímprosím otevři očijá utřu vlhké potokypolož na rameno mojehlavu ať tolik nebolíprosím nezavři srdceco jindy láskou bijejá objímám tě celoubude líp zlato moje.Protože slunce dál svítíi když v duši jsou mrakyčas zas všem rychle plynezahojí tvý zlý rány takypřijde chvíle zas úsměvukdy bude srdce tvoje hřátzas pocítíš silně pakže i ten jeden tě má rád.
Zitto
Vztek a bezmoc silná velmoc jako nemoc přes velké touhy soupis dlouhý zranění a pocit že srdce zkamení z bolestného zklamání krok za krokem rok za rokem vysušené slzy příliš brzy na rezignaci tak plač a plač pořádně se mrač ať víš zase sama co jsi vlastně zač polštář mokrý jako houba ke štěstí je cesta dlouhá však někde tady začíná v opevnění skulina a tvůj úsměv uprostřed hoře jak slunce v zrcadlu moře leskne se na tváři přes slz krůpěje jiskřička zazáří naděje Držím ti palce