Tvá náruč plná bodláčía kopřiv, hněvu, zla...ne, už mi síly nestačíuž nemohu být tvá...Jsou prameny jež nevyschly,jsou tůně, vodní dna!už na mě prosím nemysli"už nejsme to my dva...Ty roky plné suchých travty věčnosti, to zdání!Zastav vodu na řasách...už nemám žádná přání...Jsou prameny, jež nevyschly,jsou tůně, vody skryté..tak prosím Tě už odejdi.........udušeni citem...
Řasy už nechci koupat v slzách tělo už vzlyky nechce se třást samo sebe a citů se tak bát srdce po nemoci beru do dlaní duše ve tmě se teď potácela nyní snad přijde už svítání.
medulka
» player
Ta nová tvář oči rozzáří úsměv vyrazí na tvé rty a ty budeš se smát verše zas psát plné lásky velkého snění té krásné naděje znovuobjevení.
Wolfinka
» medulka
po setmění svítání... srdce bereš do dlaní? Medulko, kopce jsou vysoko... v údolí bloudím... Tvých slov zlaté paprsky... ve studánce lovím...
medulka
» Wolfinka
V údolí roste tráva lehni si chvíli do ní potom batoh na záda a stoupat do setmění ty zlaté paprsky slov jsou pořád s tebou budeš je cítit i když srdce i duše zebou vrchol dosáhneš brzy a až tam budeš stát zjistíš jaká je to krása když sám sebe má člověk rád.