Tvá náruč plná bodláčía kopřiv, hněvu, zla...ne, už mi síly nestačíuž nemohu být tvá...Jsou prameny jež nevyschly,jsou tůně, vodní dna!už na mě prosím nemysli"už nejsme to my dva...Ty roky plné suchých travty věčnosti, to zdání!Zastav vodu na řasách...už nemám žádná přání...Jsou prameny, jež nevyschly,jsou tůně, vody skryté..tak prosím Tě už odejdi.........udušeni citem...
Zitto
Wolfinko, bodlák překrásná je květina pokud s láskou do rukou ti vložena a možná spousty radosti by přinesla kdybychom v ní neviděli jen potravu pro osla