Rodina, dětičkya práce skvělátak jsi mněmaminko chtělaHadříky, botičkybarvičky na víčkaa jsem tváperfektní holčičkaNikdy nic nebolínikdy nic nevadíco na tom že nám totak trochu neladíUž nejsem holčičkata tvoje maláneumím býtprostě dokonaláSnad jsem tě zklamalaa nejen tebe já na to kašlu jenkdyž mám zas sebeJsem blázen, poetabordelář, sluníčkopřírodní jev, pro někoho i zlatíčkoMám svoje démonyi svojí magiipromiň já nechci žítjako když nežijiMám spoustu chybněkdy jsem jako malávšak je mi lípkdyž nejsem dokonaláJestli mně slyšíšzkus mně trochu chápatnechci se do smrti do kopce drápatSměju se těm co se pak dolů řítíchci jenom chviličkuv houpací síti
ži.va
Mihu???? ježííši....mám slzy v očích ...něco se touto básní ve mně zase trošku prolomilo...děkuju, jsi úžasná právě taková jaká jsi...ufffff, nádech, výdech, zamrkat, a jedem dál...