Rodina, dětičkya práce skvělátak jsi mněmaminko chtělaHadříky, botičkybarvičky na víčkaa jsem tváperfektní holčičkaNikdy nic nebolínikdy nic nevadíco na tom že nám totak trochu neladíUž nejsem holčičkata tvoje maláneumím býtprostě dokonaláSnad jsem tě zklamalaa nejen tebe já na to kašlu jenkdyž mám zas sebeJsem blázen, poetabordelář, sluníčkopřírodní jev, pro někoho i zlatíčkoMám svoje démonyi svojí magiipromiň já nechci žítjako když nežijiMám spoustu chybněkdy jsem jako malávšak je mi lípkdyž nejsem dokonaláJestli mně slyšíšzkus mně trochu chápatnechci se do smrti do kopce drápatSměju se těm co se pak dolů řítíchci jenom chviličkuv houpací síti
player
» Melody Pond
Tvoje básnění jde tak přímo k jádru,že je to vždycky jako nahrávka na smeč.Mě za 20 vteřin napadne první kontraverš a pak už to jede samo.