Běžím, kam ani nevím.Už asi jo.Běžím na zastávku bez zastávky.Unaven.Běžím.Abych stíhal kroky kroků lidí do tohodle roku.Nenasycen.Hledám kořínky stromů teplo domů a sebe.Ležím, zástava srdce, peníze v ruce na autobus.Světla, světlo bliká a někdo říká, že naříká...Je po něm. Ještě snad né defibrilujem.Je tu. sice v šoku tichém kroku blízko smrti.Srdce už běží.Já už běhat nebudu.Nechci.
myriam
..paráda....nie si ti náhodou tak trošičku, máličko zjetej......nie že by som to poznala osobne , ale už som pár takýchto úžasných psychdelických básní čítala.....mne sa veľmi páčia je v nich veľa z človeka......
Paňáca
» myriam
No sjetej nejsem :D I když mám k těmto látkám v celku kladný vztah :D Což mě určitě z nějaké části ovlivnilo psát něco, co se moc nevidí, na co se moc nekouká, ale všichni to cítíme, že je to tu s námi... :) Ale nechtěl bych, aby se na mě všichni začali dívat jako na trosku, což je ve spojením mího věku, a tímto činěním oblíbeným strašákem a suběktivním pohledem. Já říkám že to pomůže lidem, kteří jsou na vyžší a zdraví úrovni, ale za to ublíží idiotům a lidem nemocným... Ale jinak blázen a výstřední jsem už od mala :D