Stalo se to právě,na prvního máje...Šla jsem parkem zadním,za nádražím hlavním.Jeden hutný bezdomovec,začal lásku hlásat,že prý miluje mi velmi,jal se blázen jásat.Utíkám co nohy stačí,přes park rychlost tryskunevnímám ani zpěv ptačí,lásku s ním nerisknu...Vlak mi jede, ted jen koukám,bezdomovec nikde,krajinou se klidně kochám,už klid snad tu bude.Chyba lávky řek by klasik,průvodčí tu stojí,nedbá mých utíkacích praktik,o jízdné se bojí.Vysvětluji vehementně, že přec za to nemohu,náhle co si zpod sedačky,chytne mě pevně za nohu.Bezdomovec na mě hledí,jízdenku mi podává,nevím, leží nebo sedí?!lásku mi zas vyznává.Vděčná, že mám býti jemu?Bože zač mi trestáš,koupím mu tedy flašku rumua hle láska uniká.Vyplatila jsem pomoc jeho,ted už v klidu mohu být,rum zachránil mě, věřte,s bezdomovcem nemusím jít...