Jednou, v neděli po ránupřed Národním divadlempotkal já jsem Mariánuco dřív chodila s Kadlem.Já přilíp se na ní,jak tmel.A pod lípou na předmostíjen jemně jsem jí stisknout chtělkousek pod klíční kostí.Řekla:Zbav mě svých chlípných otěžía sundej ze mě ty pracky!Půjdeme raděj k nábřežínakrmit milý racky.Láska ztahuje mi hrdloA u Mánesa šumí splavStojím tady jako trdloa mávám rackům na pozdrav.Racku,racku,ptáku vzletnýjá s chutí nakop´ bych tě!Vrátil tys mi pozdrav letmýA já ho teď mám v ksichtě!Tak nedělej si Kadle drámaz pár životních facek...Na tebe kálí Mariánaa na mě už i racek.