Tvé oči jsou pokoje, je v nich zima...zrzavý kocourek, pod dekou dřímá...Tvé dlaně jsou zahrádky, žádné květy...procházím zahradou, po staletí...Tvé čelo je oblohou, už se stmívá...Překrásná Luno! Proč tak zpíváš?Tvá ústa jsou pramenem, vody žádné...cosi co chtělo růst... cosi vadne...Chci otvírat pokoje! Teplou chvílí!Chci osázet zahrádky! Květy sílí!Chci rozzářit oblohu! Září slunce...Chci roztočit prameny! Na Tvých ústech...Tvé čelo je oblohou... tak proč se stmívá???
buba
Obal skvostný,a uvnitř prázdnota, zima tam,kde má být teplota.
Nedobytný hrad,nesplněná touha, cesta zdá se být,zase příliš dlouhá.
Proč všechno,přes Tvé veškeré odevzdání, se tolik nabízené kráse,stále brání.
Někdo jako kus ledu,a Ty voda živá, obloha modrá,a přeci se stmívá...
Naslouchám,a Tebe vnímám,často Tvým směrem taky se dívám,máš mé obejmutí, a taky dlaně,hleď paprsky slunce,sedají na ně... Máš tu přátelé,a jejích krásné věty, kéž potěší tě,jako třeba květy.