Tolik kytek mně tu voníke každé já se klonímočima hladím každý květchtěly být asi jinde teďdál nerušeně růst a zrátjenže přišel jejich časněkdo je uřízl a zabalilv obchodě vůní vystavildalší je hledal očimavybíral kvítka nevinnáaby se rozzářily jedny očia krása ve váze tak končíjá je tu něžně objímámbílá, rudá, žlutá, růžovátolik mi připomenou násjak občas semele ten časnaše sny a fantaziespláchne někdy naše cílebezradnost omotá sílusmutek udělá do duše dírupak přijde ta chvílekdy vzdáváme se cíleženeme sebe do propastizdá se pro nás není štěstínajednou teplo u srdceněkdo nás drží za ruceočima říká - musíš vydržetdodá nám optimismus odvahupohladí po vlasechzvedne zas náladua aby se rozzářily jedny očitak koupí kytku a smutek končí.
alassea
odzvonil tých kvietkov čas ako keď zlatý dozrel klas oni svoj osud dávno poznajú že do náruče ľudí sa raz vydajú a vydýchnu krásu,voňu,farieb ohňostroj a človek v chvíľke stratí svoju zbroj tie kvety,čo svoj osud poznajú pre jeho nežný úsmev sa dnes rozdajú...
PS : V tom "obchode vůní",ako si krásne pomenovala kvetinárstvo ,by som chcela pracovať /niekde vo Francúzsku / to by bolo jak v raji