Som oblakom,ktorý ťa zahalí,ukryje pred svetom...Tam v ríši anjelov,srdce si vyliečiš,až padne oponaa ty svetu zažiariš, budem stáť obďaleča pršať z oblohy, slzy tvojej bolesti,čo nedopili anjeli...
Slzy tečou mi z pod víček nelze je zastavit... Nechám je kanout po tváři asi tak to má být... I já mám srdce své jež se mnou promlouvá hovoří se mnou očima Ústa mlčí němá jsou Není slov jen slzy vše hovoří a slanost teče mi po tváři... Není to bolest fyzická Bolest duše zažívám Zklamání ve svých hranicích zklamání sama v sebe Není to o cizím člověku není žádný takový Je to o uvědomění o své pozici o svém žití je to o lásce sama k sobě o štěstí jež cítím O kráse,jež vnímám a nenechám si ji vzít... Je to hranicích, které nesmí druhý překročit...