Hlava kouká z obláčku,upravuje natáčku.kouká dolů z hledáčku,maličký anděl.Kouká co to Máňa smolí,vždyť se jí ten chleba drolí.A kouzelnou hůlkou,posílá radost a odpuštění.Máňa se pak raduje,svého muže miluje.Děti svoje jak by smet,To je ale hezký svět.I přez špatné myšlenky,závistivých lidí,moudrý člověk do dálky,nejlíp ze všech vidí.A když k tomu miluje,a své srdce daruje,tomu se na obláčku,krásný život maluje.