Cestou na noční rychlík... - Diskuze a zkušenosti

Na trávu třeštící hlavu pokládám,měsíčnímu svitu své tělo rozkládám.Ležím jak bezduchá, a téměř nedutám,z každodenního života rychle pryč utíkám.Prachem pod víčky oči si rozdírám,jak blázen přiblble chvíli se usmívám.Slzy rýhami vrásek stékat nechávám,s myšlenkou na smrt si dokola pohrávám.Každou pitomostí, vším se jen užírám...Srdce své před světem důkladně zavírám.Jako když vůbec nic okolo nevnímám.Falešnou masku svou nehty si rozrývám.Do zrcadla už se raděj nedívám - stejně žádné nemám, tak ani není kam...Tvář jak stařena stoletá mám.Dění kolem sebe už si nevšímám.Všechno mne štve, tak to proklínám.Své tělo vyzáblé - jak přízrak vypadám.Za bezesných nocí žebro po žebru počítám.Hrudník propadlý, každou vnitřnost objímám,své ženství, svou chloubu, jak cáry hadrů mám...Měla jsem vše - děti, manžela... Vzpomínám.Jeníka, Andulku, Janičku... Kde jen je mám?Drogové dýchánky - všechno znova prožívám...Být tak zas v rauši... Z beznaděje ožívám...Že všechno je dávno ztracený, poznávám.Trýznění duše své se poddávám.Studem a hanbou nad sebou se propadám,naprosto bezmocná a bezcenná si připadám.Zápěstí o rezavý zábradlí si rozdírám, život už nemá cenu - jít dál není kam.Nad tím, jak život rychle skončit, přemítám.Konečně povedlo se. Smrti vstříc utíkám...------------------------------------------------------------------Spontánní pocity při cestě na noční rychlík parkem před Hlavním nádražím v Praze...