Usedám po čase s tužkou v ruceke stolu co zná mě už důvěrně,popouštím uzdu své fantazii,slova volím jinak ač myslím stejně.To velký stříbrný kotouč na nebizazářil mi směle do pokoje,musela jsem zatáhnout závěsy,ale nezabráním, že tam pořád je.A proč vlastně jej zakrývat?A proč neotevřít okno dokořán?A proč nenadechnout se noci?A proč nenechat se na chvíli unéstdo království Večernice a Luny?A proč...?A proč...? A proč...?Letní noc, voňavá,cítím vodu.Obloha temná, modravá,stříbrnou lunu.Na dece, s pestrýma barvama,vlhne rosou.Pohled do ohně, mrknutí řasama,vlhnou slzou.Ruce poblíž sebe, nesmělé, voní dřevem.Elektrizující chvění, po těle,co nejde vidět.Rudé tváře, hořící,je to ohněm?Dvě srdce, toužící, co nechtějí vědět...nic víc...nic míň...nežli to jedno... (Jen pro dnešní noc, ráno se zase snesu na zem...)