Jeden mi říká Anděli,něžné mě hladí po tváři, oči mu vášní blýskají a ruce má tak chtivé.Druhý je mramor studenýco místo srdce má kus ledu a já svou láskou nedoveduten kousek ledu rozehřát.Přesto ne první ten druhýmá opravdu mě rád, umí mě rozesmát a srdce bije na poplach,když ho mám blízko – na dosah.Jenže se nechce milovat!A tak mé tělo hladí tenco říká mi, že anděl jsema v očích jeho vidím - jak jsem pro něj krásná.Ta volba v lásce není jasná!Tak proč mě srdce tolik bolí?Proč nestačí mi v lásce ten,pro koho jsem zhmotněným snem?Proč toužím rozbít sochu z žulya srdce z ledu roztopit?Proč miluji tu sochu chladnoua proč se potom skrývám v jiné, tak milé, teplé náruči?Kdo mému srdci poručí?