Lopatka drcená něžností.Je bleděmodrá obloha. Kde jsou šaty? Vlnící se výboje blesku od génia jsou všude v převratu.I my ho pocítíme, až shasne radiace a nebudeme jezdit na mrtvoly.Snažíme se vědět víc a víc tvořit napětí všemi smysly.Už vidím v dáli pevninu... Už cítím rodnou zem. Všichni pocítí tu lopatku drcenou něžností.Už nepůjde platit mrtvým stromem, ale činy oslazenými jemnými slovy, které nás naučí rovnováhy v kyselém životě. I Ježíš musel umřít. Stejně tak každý z nás. Modrá je obloha, pták či lidský výtvor? Svoboda a volnost je stejně živá, ale vždycky bude underground a né na povrchu. Začíná se stmívat lidé ve spolku jsou stádo hyen. Duševně to cítí Bůh. Jsem svobodný se svázanýma očima. Já Vás poslouchám...