Tak sbohem lásko....... - Diskuze a zkušenosti

Jak dva bludní Holanďané jsme samotou a bolestí bloudily.Tys lidem pomáhal a radil a já se dělala to samé.Jen my dva jsme si pomoct neuměly.Pamatuješ ještě na naše cesty osudu co nás spojily.Nebyla to náhoda měly jsme se potkat a předat nové poznání a poselství.Postupně se naše srdíčka uzdravovala a vracela se do nich láska.Ještě na začátku všeho jsem si nedokázala představit,že bych po tébolestivé zkušenosti znova začala cítit pocit štěstí a lásky.Připadala jsem si s teboujako bych tě znala už hrozně dlouho,jako mé druhé JÁ.Vůbec jsem se nebálapřijet za tebou na chatu,neboť mé vnitřní JÁ říkalo neboj jsi sním v bezpečí.Tak to i bylo byl to nádherný večer plný hudby z kytar,první polibek,první pohlazení.I když tě občas zaskočil můj zvláštní humor vždy jsi to ustál ale věř já za ten humor skrývala kousek sebe.Když jsme si povídaly nebo psaly tak jsem se ještě mnohokrát vracela ke vzpomínkámna Pavla.ty ses mě ptal snad v legraci zda i pro něho nemáš uvařit kávu,když tu je stáles námi.Pak nastal náš poslední víkend a to já netušila že byl poslední a řeknu ti nahlas slova MILUJI TĚ.Řekla jsem to proto že jsem to tak fakt cítila.já se cítila s tebou tak štastná av klidu.Vím že už po takové době neuslyším ani tvůj hlas,ani tě nepolíbím.Prostě jsi roztáhl svoje křídla motýlí a odletěl někam v dál pomáhat ostatním.Kdybych vše dokázala říct tak nahlas už dřív snad bys mě neulítl motýlku.Ale tak to asi mělo být.Vnesl jsi do mého života a srdíčka znova klid a šrámy co v něm vznikly kvůli jinýmjsi zmírnil.Tvoje polibky si budu ještě dlouho pamatovat i tvoje slova které vždy vystihly všeco jsem cítila.Jediná vzpomínka co mě po tobě zbyla je ten černý kámen a pár fotek.I tvé číslo už v telefonu nemám jen aby mě to nenutilo ti psát jak hrozně moc tě stále mám ráda.Není nic víc co by tě mě připomínalo.jednou jsi mě radil zahod vzpomínky a fotky na Pavla.Nechtěla jsem to udělat ale udělala.bylo to mé osvobození a on mohl jít dál cestou svou.Ty ale budeš v mém srdci napořád a máš tam své místo oprávněně.Škoda že už nikdy neuslyším jak hraješ na kytaru a nikdy neochutnáš jakou peču bábovku.Ale naše cesty se prostě rozešly snad proto,že jsme si nebyly souzení.Když jsi ted obuji brusle a jdu se projed tak v hlavě myslím na tebe jak by nám bylo,kdybychom bruslily spolu.přitom se držely za ruce a mluvily o naší budoucnosti.Ani když pojedu na kole,ani když se ráno probudím budu tam sama už tam nebudeš TY.Kdo měl to štěstí tě poznat tak ví jaký jsi člověk.Já to štěstí měla a jsem za to ráda.Možná až ted si připustím to,žes mě chtěl pomoci zapomenout na bolest.Ty sám někdy vzpomeneš na ni……Někde v hloubi ji máš rád.Nikdy jsem se na tebe nezlobila žes odešelz mého života,jen jsi tam mohl zůstat o chvíli dýl.I za těch pár okamžiků děkuji……Tak i já ted nasedám do svého vlaku a odjíždím za novým cílem a životem.Tvůj poslední polibek na nádraží mám ještě stále na rtech.Tak Šťastnou cestu motýlkuRoztáhni křídla a led za svým snem a najdi tam svou květinu.Otvírám své dlaně a sledujijak odlétáš a tak ti naposled zamávám,neboť můj vlak se už rozjíždí.Tentokrát vlak nebudemít zpoždění ani nikdo neoddálí jeho odjezd.Naposled průvodčí pokyne svou rukou a odjíždíme.Tak sbohem …………