Sedím tu a píši slova,sedím tu zas a znova..sedím tu a přemýšlímproč odešel, právě nad tím...Co chybělo mu asi?Nelíbily se mu mé řasy?Nestačil mu úsměv láskyplný?Ani žaludek, že měl vždy plný?Sedím tu a nevím prostě,mluvím snad někdy sprostě?Sedím tu a nevěřím, že osudněco dá a vezme to odsud...Sedím tu a ptám se znova,kam zmizela ta lásky slova?Sedím a moc nevnímám,na náš vztah si vzpomínám..Bez chybičky zdál se nám,co z toho ted vlastně mám?Slzy, zklamání, poučení snad?Je někde někdo, kdo bude mě mít rád?Sedím tu a nechápu osud,sedím tu a přemýšlím dosud..Sedím tu a nevěřím v konce,v začátky ani svatební zvonce...
celebrita
» sunrise
Děkuji za tvá slova, a myslíš, že někdy to poznání ani nepřijde? V mé situaci si myslím, že poznání je jen hořké, avšak bez důvodu, či bez toho aniž bych poznala, proč se to stalo!