Ve skalách hlubokého lesa,orel žil.Měl sílu,byl bohem všeho ptactvakaždý pták o spatření jeho snil,byl strachem a zkázou lidstva.Po širém kraji jeho jméno znalipouze jeden maličký vrabec nevěděl o němi tuto zprávu králi dal,a tak sjednal na té skále sněm."pane všemocný,nechte mne jítuž vás znám dejte mi klidNekazte prosím to štěstí méve světě vzácné jediné"Copak můžeš to slovo znát?vždyt vyzhlížíš jak kdyby si tě měla smrt brátVzácné a krásné štěstí je přece sílaa tobě vrabečku,jenom slabost zbyla"Rozhlédni se,tolik tě uctívají,ale lásku k tobě neznajíznají jen pokoru a strach,že přejdeš přes jejich práhProsím vás na kolenou,čas let,na mne doma čekají tucet dětíI beze velkého věnajsou to štěstí oni a má ženaA stalo se,že jediného vrabce neztrestala nechal ho jít svou cestou dálNyní zklamán ze sám sebemu náhle v srdci nějak zebečím dál víc chtěl lásku mítaž zbyla z jeho života jen tenká nita po skalách již pouze tiše znělo tik tik tik