Jen něco co nezačalo tu končí

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Literární koutek > Detail diskuze

30.03.2009 - 22:29

LemmOny

Jen něco co nezačalo tu končí

Koukám se z okna ven a ptám se hvězd.koukám se z okna ven a myslím na tebev mém srdci teď burácí děs a běsvzdávám se, jelikož nemůžu už dál dýchat bez tebeSlunce nám svítí hřejivou září,září, jenž oběma nám život darujevšak stejně jak tobě, tak i měnejenom hřeje, ale i radí a varujeSlunce, jenž dává nám život,lásku i nadějineodpoví nám na naše otázky.můžeš se zeptat měsíce ..nebo snad hvězd raději?však neodpoví ti nikdo!! co to je cit opravdové lásky.láska je to, že ty jsi tam a já jsem tadya i přesto jeden na druhého tu v srdci myslímeTy však nevidíš mé a já zas né tvé reálné vadya proto bude lepší, když všechno dnes zkončíme.nechám si tě na vždy v mém srdci, ukrytoutak, jak jsem slíbil, jak jsem ti přísahal!!však nemohu potlačit lásku skrytouproto jsem se jí radši nedobrovolně nadobro vzdaluž nechci aby tě trápilo svědomíže miluji a možná ty měnechci žít život s falešnou nadějíjen proto, že cítíme oba to stejněptal jsem se květin na rokvetlé loucezda potkám tě někdy, zda pohlédnu ti do očíoni mi řekly jen jediné ve zkratceže v přílišném ptaní, i láska někdy vše ukončíSlunce tu svítí pro nás oba!však koukáme na něj odděleněto není trest ani boží zlobamá to tak být, abychom pochopili co je to nadějenaděje toho, že láska opravdu existuje :24:

Řazení:

30.03.2009 - 23:27 | Filtr

ži.va

čím to je ptám se větru
a opakuji si v duchu stále stejnou větu
čím to je můj milý větříčku
že to stejné trápí naši dušičku

já mnohokrát jako ty tu psala
mnohokrát ze svých citů se kála
když z okna jsem smutně koukala
tvář v oblacích tajně hledala
a doufala a doufala
že jednou bych do očí pohlédla

do hlubokých očí co tolik jsou vzdálené
co snem jsou a přeci vím že existují
slova tak krásná že vyryla bych je do kamene
co čítavám když v noci sovy poletují

vlna amorových šípů najednou drásá moje srdce
když míchám myšlenky, touhu, sny a realitu
když představy plují hlavou jak po divoké řece
tak moc, tak moc chci chytnout tvé ruce
chytnout tvé ruce
obejmout tě prudce...
slyšet tvé srdce...
alespoň krátce
ulehnout na dece...

vedle tebe....

bláznivé snění co vyháním si z hlavy
myšlenky zakazují mi a řežou jak žiletka
proč dálka je, proč lidské obavy
proč nemůžu přitančit k tobě lehce jak baletka

neříkej že slunce už pro nás dva zapadá
když ještě ani nevstalo z červánkové peřiny
nechci být pořád ta, co v temnotě se propadá
když neobjal jsi mě a nedal mi slíbené květiny

jestli chceš odejdi, bránit ti nemohu
však v srdci mém bude navždy díra
navěky oči mé budou prosit oblohu
ať jednou vrátí se mi ztracená víra

navždy budu psát smutné verše pro tebe
a ty nebudeš vědět pro koho jsou
protože už nebudeš koukat do nebe
a čekat trpělivě na vílu svou

na vílu svou
na vílu tvou
...
co slzy roní
tak buď tu pro ni
...
možná že pochopí tě
možná že miluje tě...

:17: