Koukám se z okna ven a ptám se hvězd.koukám se z okna ven a myslím na tebev mém srdci teď burácí děs a běsvzdávám se, jelikož nemůžu už dál dýchat bez tebeSlunce nám svítí hřejivou září,září, jenž oběma nám život darujevšak stejně jak tobě, tak i měnejenom hřeje, ale i radí a varujeSlunce, jenž dává nám život,lásku i nadějineodpoví nám na naše otázky.můžeš se zeptat měsíce ..nebo snad hvězd raději?však neodpoví ti nikdo!! co to je cit opravdové lásky.láska je to, že ty jsi tam a já jsem tadya i přesto jeden na druhého tu v srdci myslímeTy však nevidíš mé a já zas né tvé reálné vadya proto bude lepší, když všechno dnes zkončíme.nechám si tě na vždy v mém srdci, ukrytoutak, jak jsem slíbil, jak jsem ti přísahal!!však nemohu potlačit lásku skrytouproto jsem se jí radši nedobrovolně nadobro vzdaluž nechci aby tě trápilo svědomíže miluji a možná ty měnechci žít život s falešnou nadějíjen proto, že cítíme oba to stejněptal jsem se květin na rokvetlé loucezda potkám tě někdy, zda pohlédnu ti do očíoni mi řekly jen jediné ve zkratceže v přílišném ptaní, i láska někdy vše ukončíSlunce tu svítí pro nás oba!však koukáme na něj odděleněto není trest ani boží zlobamá to tak být, abychom pochopili co je to nadějenaděje toho, že láska opravdu existuje
Wolfinka
Kdesi v duši je nádherná louka... a hluboké lesy a květiny a ptáci... Chodíváme tam, mlčenliví, třesoucí se strachy...
To co dáš, zase se Ti vrací... Zase se Ti vrací...
Tam je mír a klid, voda proudí... smutný chceš-li být, to mě rmoutí... tam se setkaly, naše cesty dlouhé... a teď tvrdíš jen, že iluze pouhé... přišly do Tvých zdí...
To co dáš, zase se Ti vrací... Zase se Ti vrací...
Jen se rozhlédni, svět okolo svítí! ven vyjdi z hlubin jeskyně... ruku mi podej, jsem tu ... dlaně na klíně... květiny...
To co dáš, zase se Ti vrací... Zase se Ti vrací...