Jarní louka vonícíhorama obklopenana ní dívka sedícív ruce věnec máa nic neříká.Pramen čisté vodya v ní rybky malérytíř opodál stojícídívku směle vyhlíží.Nad ním azurové nebes jasným sluncem zářícímsem tam mráčky malé.Hejna ptáků tiše přelétárytíř tajně květy trháplnou náruč už jich máorosí ji čistou vodouk dívce směle pospíchá.Nic se neboj krásná vílokopretinky ti jen dám.Podá dívce sedícíplnou náruč květů vonících.Po té se ji tiše zeptáči už svoji lásku má.Dívka oči zvedneusměje se a nic neříká.Po chvíli se z louky zvednea tiše mu zašeptákde ses toulal rytířivždyt já tady vyčkávámaž mi kvítky dáš.Jarní louka vonícíhorama obklopenalásku jejich ukrývá.