Unavená sice jsemné však mým duchem mnoho lidí potkáváma úsměv jim rozdávámBoží rady poslouchámi když někdy selhávám.Únava už pominulajá se sebe stále ptámco na sobě zlepšit mámpokorně si naslouchám.Stále mi v uších zníjdi,jdi jen pořád dál.Můj duch se stále smějekdyž se snažím o změnuvím,že k smíchu to moc nenítak jdu cestou dopředu.Oči srdce otevíráma vše s láskou přijímám.Vím,že mnoho lidínezná moje pochopenínaivní se může zdáto čem tady píši Vám.Jsem však člověk smělýkterý touží vzhuru plát.Ve mě hoří svíce pilněnedostatky zjevují seBoží slovo vnímám vřeleusmívám se,předám dáleděkuji Ti Bože milýže mě vedeš každou chvílí.Od včerejšího dne se mi i o verších zdálo,celý den jsem psala,když byla chvilka...Ajvynko a Amálko za to můžete Vy dvě