tichá řeč - Diskuze a zkušenosti

Vidím její třpyt jako kapky vody,když padají na zem.Slzy na ní nezasychají,ale kloužou se,snad podobně jako sánky po sněhu,snad jako dešťové krůpěje po ledu.Stále slyším lidský smích,přesto tu nejsou.Nikdo tu není,jen já a moje ostrá utěcha. Držím ji v ruce,avšak pevněji a pevněji vrejvá se mně do ruky a já cítím jen fyzickou bolest,která i přes moje přesvědčení ani trošku neomámí tu duševní. Už na žiletce smývá všchny slzy ta rudá slizská krev,ta zloba a zášt všechna vytéjká ven...Nyní mohu rozhodnout sama o sobě.Držím ji a nechci nebo nemůžu upustit jako bych s ní byla spjatá,jako by byla moje tělo a moje duše,smutný životní cíl.Jakou cenu platím že žiju?bude jednodušší když budu mrtvá.achjo kde je to lano po kterým bych vyšplhala z propasti?ta ruka která by zachytila?Jen ona malá slaboučká věc se mi třpytí v dlani jako sněhový závoj za slunečnýho dne.Je záchrana??Blíž a blíž.pomůže mi??jeli bolest cesta k radosti,tahle je plná trnitých růží.Cesta strachu a slabosti.Kde je ta touha,co tohle všechno záhání?zmizela,shořela jako suchý listí a ten kouř je dým všech vzpomínek.Je tu zima,tma a ponurno.Ten chlad je ale ze mě vydává ho mý srdíčkoCože ?co je ten stín co mě nenechá o samotě?je tu se mnou ...bojím se běž pryč nechci tě tu.„Ale ale copak ty nepoznáváš ?“vyřkla jakasi osoba.“To jsi ty je to tvá důše“ ...copak nepoznáváš tu studenou dívčinu?smiř se s tím jsi to ty a nikdo jiný.a sluší ti to nebud jiná bud taková.bud tím kým jsi to je jedinečnost.Dar který se dává každýmu z nás po miliony let.Každý z nás ji nevidí,ale pokaždé se najde pár lidí,kteří uvidí všechno a to jsou tvý přátelé.Nechci nikoho poblíž chápeš to??Já jsem zklamala nejen ty kolem mě ale sama sebe a já si to ted musím odpikat ,musím si odpikat trest...Malá tenka věc se znovu přibližuje k jejímu bělavýmu zápěstí celou svou plochou párá tu prochladlou kůži a zárověn i všechny prožitky a vše dobré v jejím životě. Mně už není pomoci řekla smutná dívčina..Beznadějně se propadám do šedivýho snu... jediné co z úst stihla vypustít „chci umřít.“myšlenky se však nedají zastrašit je jich víc a víc a víc kdo mě zachrání?řekni mi.Kdo žije pro mě?komu budu chybět?co když existuje někdo ,kdo se bude trápit beze mě?tiše a zmateně promluví znovu ten hlas:“ti co tě mají rádi“.Kdo jsi?Ale to přece není důležité když spadneš do temnoty a stínů již nikdy mě stejnak neuvidíš.Vím máš pravdu,ale třeba jsi někdo,kdo tu měl být a koho si mám vrýt do paměti.“Já doufám stejně jako ty“jak se jmenuješ?Lenka a ty?“jsem Anna těší mě“.Chvilku už tě poslouchám a ptala ses co je lepší platit cenu života nebo smrti.Život si platíš jen ty a nikdo jiný,ale když umřeš nejvíce si to odpikají jiní ,ti co tě milují a pak se stáváš dlužníkem.Moje naděje mě dávno opustila mám před sebou jen málo dnů.Kdysi dávno mně někdo říkal,že na téhle zemi je každý z nás jen návštěvník.Já už se vracím z flámu a jdu domů.Na tomhle světě mi náštěva končí.dělala jsem to co ty a byl mi vyřčen ortel,ortel smrti.do těla se mi dostal vetřelec a ne ledajaký miliony lidí po světě jím trpí.Tím zastáncem utrpení tím nezkrotným soupeřem.I ten kdo nevěří v boha se pokřižuje když někdo vyřkne slovo aids.I člověk bez mimických projevů by se zašklíbl kdyby toto slovo slyšel a i člověku bezcitný mu by vyhrkly proudem slzy.A já já ho nejen slyším já ho mám.Zničil mi vše co jsem měla kdysi dávno jsem byla milovana ale všichni mě opustili a já zůstala sama.Předtím než vydám poslední splátky ti chci pomoct.Prosím nedělej to.Nedělej to kvůli sobě a kvůli těm kteří tě ještě nepotkali ale až tě potkají budou rádi že tu jsi.Možná si ne mě jednou vzpomeneš.Anno ale prosimtě k čemu mi bude že budu mít život když mě nikdo nemá rád?A k čemu ti je tolik slz pro nic?proč zahodit život?Kvůli nějakému nevydařenému pátku?to přec nen í řešení.To ano ale já už nemám pro koho žít.Tak žij pro sebe.Lenko ikdyž tě neznám,z celýho srdce tě žádám nězabíjej se to ti za to nestojí.Děkuju ti moje architektko!s radostí sem prohlásila.Proč mě nazýváš takhle řekla s údivem a mírně se jí přitom leskly oči.Tys mi navrhla nový život a já si ho znovu postavím.Dala si mi víru a já ti to nikdy nezapomenu.Tohle místo,tuhle chvíli,vteřinu kdy jsi vstoupila do mýho života.Proč jsi přišla tak pozdě kdybys tu byla dřív bylo by to jiné mohli jsme být velmi dobrý přítelkyně.A žít život štastný.Přišla jsem včas přesně jak bylo napsáno v osudu.Včas pro tebe ale i pro sebe.Řekla neznámá osoba,ale zároven jak dkyby se mnou byla od mýho narození,a ztratila se.Sbohem navždy.Annu jsem už nikdy neviděla přesto jsem o ni chtěla vědět co nejvíc.jediný ale co vím je že jí lekaři o rok prodloužili život a umřela přesně v den kdy se Lenka vdávala ale prej se říká že umřela s úsměvem na tváři v náruči svého milovaného.A Lenka se díky tomuto příběhu stala velmi slavnou a ten starý dům,v kterém ji osud málem o vše připravil,mohla přestavit...Nyní to je jedno z velmi vyhledávaných center pro lidi s aidsikdyž je příběh jen smyšlený jako bych v duši cítila tu holku jako bych slyšela její tenounký hlas jsou to všichni co za mnou stojí všichni o kterých vím že se jich můžu chytnout aniž by mě pustili.Není nikdo na světě komu bychom mohli svou důvěru dát ale je spousta lidí kterým ji můžem propůjčit