Proč smutek a pocit viny na duši mám, když jsem vyslovila své přání,které se ostatním nelibí.Proč hned jsem ta zlá a nejhorší,když chci mít jen volnost a trochu klidu Proč jen když všem ostatním pomáhám, jsem ta nejhodnější,a když vyslovím ne, jsem hned nejhorší , která mysli jen na sebe?Proč tolik bolí odsouzení druhých?!Slza za slzou mi kane, jsem zvědava, kdy to ustane, proč někdo neumí přijit, obejmout mě, a porozumět mým přánímproč někteří nechápou, že i já někdy potřebuji pomoc, proč pořád silná musím být a za usměv se schovávatkdyž mě srdíčko tolik bolí a vše chce vykřičet venproč mě nikdo nesmí, vidět plakat a vidět mou bolestproč vše sama řešit mám…..něco ve mně umřelo, duši mi svírá bolests pocitem že nikdy nesmím mít právo na štěstí…..
1terezie
neodpovím básní, ale neplakej . Ani veršem ani prozou. Máš dítě, které dodá sílu pouhým objetím. V jeho očích najdeš lásku a štěstí, které dáš jenom ty. Pak se podívej do zrcadla a nehledej chyby, ale to hezké. Pohled očí, úsměv, pohyb, nauč se mít ráda sama sebe a ta láska bude vyzařovat ven. A když vyzařuješ lásku, tak ji jako magnet přitahuješ. Nejde to všechno hned, ale zkus to. A hlavě se směj sama na sebe a s láskou.
všechno přijde, když si to budeš opravdu přát a budeš si svým přáním jistá. Je to praxí vyzkoušené. Věř mi, já to vím. T.
sunrise
Gabi,možná nehledáš samotu a volnost,ale souznění...Naslouchej sama sobě,ať srdíčko nejen bolí a pláče,ale i zazpívá radostí...Není samotné,jen my to někdy nepoznáme.