dítě a vrah - Diskuze a zkušenosti

někdo zabíjet chtělmísto toho aby práci měl.Vraždil pouze nevinnéto pro něho bylo jedinénáhle zjevilo se mu malé dítěnastražilo na vraha dokonalé sítěklidně mne zabij ty kruté zvířeale potom zkončíš v temné dířeOd rána do rána nebudeš mít klidzblázníš se,budeš smrt chtítbudeš si přát mě neznatidíky mně od tebe se všichni odvrátíKrev zalije ti víčka ze vnitř spálí tě obrovská svíčkav každém zrcadle uvidíš pouze tmuvěř mi ty sáhneš si až ke dnunebojím se nějakého "spratka"na mne je všechna kletba krátká!když dále budeš vraždit rádto já se budu tobě smátaž takzvané boží mlýny domelounarazíš na dívku nesmělouto vše jen jeden ti chystápro tebe žalost je jistánejsem totiž dítě!jsem dábel,chci tě!ta dívka stane se pro tebe největší trestto ďábel sá přichystal na tebe lestnebot pro toho kdo milujesrdce v jednom nežijerozpůlí se do dvou lidía ty ostatní to dobře vidíjak jednoduché je rozbít hrnecek a nechat talířavšak pak ten kdo zůstane neznamená ani halířmilovat je mi na obtížjsem jedovatý a ty to víšláska neznamená vůbec nica v tý době co říkáš budu vraždit ještě vícďábel zmizel,pouhý nic se stalale z pekla stále tiše se smál.zabil dítě bez cituhledme na něho toho necituhledme na něho na toho vrahajeho míti rádi je věc drahávrat se nám z očíkolem tebe problémy se točínebud nám tu přítěžínebud jako hrad bez věžíta svíčka je bouřlivá zlosttak prostouplá až na kostta tma je nenávist ke světuten člověk jak růžer bez květuzanadával na vše živénabrousil si nože křivéa vylezl do městaže už ho nic neztrestáa tam potkal tvůrce všeho děníten který celou budoucnost změníjakéhosi člověka se srdcem z leduco měl duši špinavou a tělo v ledus ním nyní byl přítelobdivoval ho byl jeho ctitelavšak netušil,co udělájeho budoucí nevěrazabíjeli kdo jim přišel do cestypolicii děti i nevěstynad nikým něměli lítosttaková byla jejich krutostjednou se jim připletladívka jak kvítko rozkvetláta o které děbále zmínil seta pro vraha jak bruska na kosenech mne prosím jítvím že se v tobě skrývá citvím že nejsi zlýi kamarády měl jsi prýa tak vznikla mezi nimina první pohled láskata srdce touhou plnía ledová kra praskámarně ji chráníš před osudemmarně ji schováváš.v životě krutémdíky ní si vše odpikášzměnil život změnil sebezde už má jen a jen tebea osoby které měl rádchtěl by toužebně znova znát avšak venku na něho čekáspravedlnost vzteklátěm lidem co zákon píšínapověděla síla vyššíjiž znají jméno zloducha jenž spousta lidí vykuchájiž jen tiše čekajíaž zákonu ho předajíon to ví a bojí se bolestiví žer nic dobreho to nezvěstíutápí se v pláčiže to ztrestání mu stačínesnášel vraždybnenáviděl sebeza to miloval ho každýuž byl čistý jako nebeminulost svou chtěl vymazattoho bídníka nepoznatale to dábel se mu mstítou pravou,životní lstíměl lásku a své staré přátelepřesto choval se stále nesmělenemálo se totiž bálco bude se dít dálkdyž doma byla sama ozvala se slabá ránaa ve dvěřích stín černýpřišel ten co smrti je věrnýcelý den mrazivý měl pocitže mělo ze ten den něco díta v tu chvílivzpoměl si na trest lstivýdolehli na něho obavy že co se stane už nespravía ted zcela na jistopřišel domů,před místov plamenu je celý důmsilně tam smrdí rumna zdech krev pravápanuje tam nálada hravájako horká voda v konvicije i vzduch v domě vařícínenávist a závist se tam mísínenávist šílená krysív očích slzy,stěží dýchásmutek tak strašně píchámohla býti dobrou matkouavšak nit života má tuze krátkoupřijd sem prosímikdyž jsi v hnízdě vosímjá ti něco povědět mámže tvoje ditě čekámměl jsi míti krásnou dceruměl jsi ji míti napořádale tedkon musím říci věrukvůli dáblu nemůžeš jí své srdce dátbolí mě opouštět tě nynínechci jíti pryčten dábel však své činnívzal si na mě krutý bičukradl mi veškeré štěstíjež jsi ty a to stvořeníbez vás stává se mi život pěstímně smrt se životem nesměnínaposledy vydechlaslza ztekla po tvářion do večera smutně čekákdy jejich hvězda zazářípojd blíž ty posle dábelskejpojd blíž ukázat se světusvé srdce trochu ztišřekni aspon jednu větubojí se bojíten vrah jen mlčky stojíi on necitelný má slebé místoi nezkrotitelný nemá v duši jistocítí uzkost,cítí žárže do srmti mu zbývá minut párčím to že máš strach?čím to že jsi takový beze lstizpůsobil to snad můj krachkrach a krev plná nenávisti?jako bych viděl tvou dušitak černá a prázdná jeco dokáže člocvěk když miluje?když lásky ztratí plnou nůšistal z žalu poslazabil ho a nechtěl o něm slyšet vícjeho hlava na zem klesla ani promin nestlihl říctuž nežije ten tvůj pesuž v pekle se smažíze svého bydla se snestvá duše se tu dražíjsem tu jsem tu stáletak co věříš mé kletbě už?stačilo jen lsti maléatčilo vzít na tu tvou nejdražší nůžjestli myslíš že nyní šáhnul sis až na dnotak se mylíš to teprva budeudělám z tebe trosku snadno její tvář uvudíš zcela všudetys zabil dítě a já tvényní jsme si rovni síle zlépojd se mnou a ušetřím ti trápeníty máš možnost byt kadý tebou tak nelenívím jak zrudný byl můj činví a hrozně lituji tohomohl to být i můj synudělal jsem však chyb mnohojá musím si vše odtrpit a s tou tíhou život žíti přesto ti musím poděkovatže tu dívku umožnil si mi znátnyní zabiju tě at měto stojí cokolizabiju tě at jiní tvá zrůdnost nebolía díky plamenu kterému vládnešze světa s bolestí padneša jak řekl tak i učinil dabla prostě zapáliluž nemusí mít nikdo strachz dábla se stal pouze prachpotom přijel zákon sámjá k tomu povín něco vámsedí sám a bez pomocisedí v té malé špinavé klecia může jen tiše přemyšletjaký by byl s ní ten svět