Sedí sama, snad spí,snad jen sklopené oči má,nehybné Ruce složené podél těla,zdá se, že nevnímá...Přemýšlí, jak vyslovit Otázku,co kdysi neuměla:Prší a d隍 kryje její slzya Srdce tak prudce bije,jakoby se snad mělo na kusy rozletět..Už svítá-Stůj ještě je brzy-,jen tiše sedí a marně prosí časaŤ se vrátí zpět...Stačilo říct:-Neodcházej, zůstaň tady-Vím a tisíckrát přiznávám chybu svojí,tak zoufale Tě žádám naposledy..však před Rozsudkem Času __neobstojí!Její Tvář ozářena ranním svitem.Ostrá čepel definitivně odřízne od Noci Den.Je připravená_za svou Chybuplatit životem.__!KoneC!,...poslední Výkřik zazní jen.Teď už Ví, že zabila i svoje Přání,svoji Víru, Naději i Touhu svouuž nesní o Setkání...Ví, že bude navždy slěpě tápat černou Tmou.!. //tastozzo/