A nežně šimrám tě řasamiA něžně za krk ti dýchámA něžně jak peříčko na dlaniA něžně dvě vůně smíchám...Koukám se na tvoje zavřená víčkaco asi odehrává se za nimi?A na stole rozteklá vanilková svíčkavedle skleněné vázy s bílými růžemi...A něžně očima hladím obrysy tvého tělatak něžně jak jde to jen,a něžně aniž bych to chtělaotvírám oči- byl to jen sen.
cítím to ve vzduchu, tvou bouři emocí na dálku jenž zdá se být tolik krátká cítím tvé nabití jak proudí dnes zmateně nocí, když vybavím si ten sen na chvili cítím jak na duši, dělá se možná zbytečná vráska
jen možná vánek tam kdesi tiše bloudí to uvnitř duše je bouře co láme na kusy všechno co cestu jí zkříží zmítá mnou jak peříčko co bylo na dlani tam vevnitř, tam někde hloubí se vráska nevím, nevidím skrz bouři nevím možná že, možná že....že je to....