Mezi dvěma světy rozpolcený,stojím sám osamocený,život můj zdá se oplocenýa čas víc než drahocenný.Občas pohladí mě vánek,občas zasním se a prší,občas, když nemůžu, přemůže mě spánek,občas pláči, jen ztěží.To bouření, to hřmění,kdy každá část mě se mění,cítím se být uměním,prosím, ať se už proměním.Občas zdám se blízko,občas, jen občas zdám se blíž,občas padám nízko,občas už tam není…mříž.
Ameliee
» Pernicek
Já jsem to tušila, Perníčku, cením si tvé upřímnosti. Však ty víš, umíš si přiznat, a to je moc dobře, jsi moc šikovnej a jsem ráda, že jsi tu, Perníčkovej
Pernicek
» Ameliee
kuju kuju, si moc hodná, že mě tak chválíš, ale přijde mi to, jak kdyby učitelka ve zvláštní škole chválila cigánka, že napsal psací "a"