Padá snížek bílý,z oblak sněhovou nadílku kdosi přichystalDalo by se říci, ten někdo je i celkem milýAle teď, na jaře? Na čelo si tedy klepem dál…A ten vítr bere střechy i tvůj dech…Nepomůže nářek ani dupat vztekynemohl by jsi mě odnést domů na zádech?nebo mi přines alespoň dvě deky…Třeba zítra, až se do dalšího dne probudímebude nás vítat slunce do nového jitraa my budeme jen říkat, jak se krásně teplem tetelíme…nebo, v horším případě, budeme prostě jenom kýchat…hepčííííík….
Zitto
Vítr nám vzal střechu a teď i můj dech podivně teď studí oběma na zádech ten snížek bílý a i tvůj slastný vzdech já v tu chvíli skoro nevnímal když jsem sfoukával z polštáře snížek bílý...
Renor
» Zitto
...tak jdeme rychle hledat naši střechu... nemůžeme ji nechat lítat v oblacích... zapomeneme na zimu i na zrychlení dechu nevšímáme si všech předmětů ve vzduchu lítacích...
snad ve zdraví přežijeme tu pohromu a budeme jen z plných plic volat my najdeme střechu od našeho domu... k tomu všichni zvolejte: Vivat!!!