Chtěla jsem být velkáa pořád jsem jak maládala jsem ti všechnoa pak si to zpět vzalaChtěla jsem být motýlvšak motýlů je fůramý křídla jsou z peřímalá smutná můraChtěla jsem se bítza mně, tebe, za obateď je zbraní klida já jsem prázdná nádobaChtěla jsem být velkápro to naše štěstídneska s holym zadkemstojim na rozcestíNechci tě už trápitnevyznám se v sobězvenku malá, uvnitř dutátápu v týhle době...
Melody Pond
» poutník13
Daleko kde řeka pramení je jenom poušť a kamení zbývá mi hledat vlastní brod ponořit se do vlastních vod nejsem dobrý plavec zrovna věřila jsem že se to srovná dala bych za to cokoli jen ať to tolik nebolí A teď jsem sama zmatená... voda je děsně studená
poutník13
» Melody Pond
Vím o čem jsou slova Tvá hodně z nás to prožívá chtěli bychom s řekou plout ale je v ní silný proud proto hledáme mělký brod nechceme v ní utonout ale skrz bolest zrodíme se znova a čas ten všechno zase srovná pak nebudeš už zmatená a voda bude teplá a příjemná... bez bolesti život není ta vrací nás tam ku prameni pochopit bychom pak měli co tohle všechno znamená proč vstoupili jsme do řeky života
poutník13
» Melody Pond
To je jen pouhý klam to z vlastní zkušenosti znám po každé z prachu cest člověk se zvedne a bude svou bolest nést tak dlouho dokud nedojde až tam kde vystavěn je lásky chrám sílu vždy si v sobě najde ten kdo chce vždy k cíli dojde!